Lehká nervozita na začátku je úplně normální.

A víte co? Ještě se mi nestalo, že by ke mně přišla žena úplně bez obav. Téměř každá mi při příchodu řekne něco podobného:

„Já se neumím tvářit.“

„Nevím, co dělat s rukama.“

„Nikdy jsem nebyla fotogenická.“


Po více než 15 letech focení už ale vím jednu věc – krásné fotografie nevznikají proto, že někdo umí pózovat.

Vznikají ve chvíli, kdy se žena začne cítit dobře.

Nečekám od vás dokonalost ani zkušenosti. Chci vás focením provést tak, abyste se cítila dobře – bez tlaku, bez hodnocení a bez pocitu, že musíte něco splnit.

Před tím, než jsem se stala fotografkou, jsem sama nějaký čas stála před objektivem jako začínající fotomodelka. Díky tomu znám i druhou stranu focení. Vím, jaké to je být nervózní, nevědět, co dělat, přemýšlet nad tím, jak člověk vypadá a jestli je dost.

Právě tehdy jsem si uvědomila jednu důležitou věc. Žena před objektivem nepotřebuje tlak. Potřebuje bezpečí.

A možná i proto dnes fotím jinak.

Jsem žena jako vy. Řeším postavu, hormony, práci, děti, vztahy, období, kdy si připadáme krásné i období, kdy se samy sobě tolik nelíbíme. A právě proto pro mě boudoir focení nikdy není jen o fotografiích.

Je o pocitu.


Jak se připravit na focení?

Žádné speciální dovednosti nepotřebujete.

Jen si dopřejte trochu péče.

Zkuste se dobře vyspat, pít dostatek tekutin a pokud to jde, neplánujte si před focením hektický den. Stres a spěch jsou totiž něco, co se do atmosféry promítne mnohem víc než pár kilo navíc.

Na focení máme čas.

Začínáme líčením a úpravou vlasů. A právě tehdy často vzniká ta nejhezčí část celého zážitku – povídání.

Povídáme si o životě, dětech, práci, cestování, někdy i o věcech, které běžně nikomu neříkáme.

První ostych pomalu mizí.

A když jdeme fotit, přichází ta věta, kterou slýchám pořád dokola:

„Tak teď budete mít hodně práce, já neumím pózovat.“

Jenže já po vás nechci dokonalé pózy. Chci, abyste byly přirozené. Pustíme hudbu, kterou máte ráda. Ukážu vám jednoduché pohyby a polohy, které lichotí postavě. Někdy si jen sednete, zavřete oči, pohoupete se do rytmu nebo se usmějete sama pro sebe.

Nemusíte nic umět. To je moje práce. A pak přijde moment, který miluju nejvíc.

Po nějaké době z vás opadne kontrola. Přestanete přemýšlet, jak vypadáte. Uvolníte se.

A právě tehdy často vzniknou fotografie, ve kterých se poprvé uvidíte jinýma očima.

A pokud budete chtít, můžeme pokračovat i odvážnějšími záběry.

Ale jen tehdy, když se na to budete cítit.

Protože celé focení je vždy o vás.


*** Zde najdete brzy praktického Průvodce boudoir focením.